Úvodní stránka

2001: splutí Ohře

15. - 19. června 2001

FOTOALBUM

15. června 2001 odpoledne v pět hodin vyjel Mirek Ch. (JCh) z Košťálova, před šestou Skalák s Bleskem, Machač, Martin a Silva s Toníkem přistoupili na Skale a před sedmou vyjel Jarouš z Prahy Vysočan. Setkáváme se na nádraží v Neratovicích, přesedáme do lokálky směr Kralupy, jen Silva s Toníkem pokračují ku Praze. Máme zpoždění 20 minut, ale rychlík v Kralupech na nás čeká, bleskově přesedáme a ujíždíme na Slaný, Louny, Most, Chomutov a Karlovy Vary, zpočátku stojíme na chodbičce u dveří, od Slaného sedíme. Ve Varech jsme o půlnoci, jedeme až na konečnou na dolní nádraží. Jdeme hledat místo na spaní, ale narážíme na otevřenou hospodu Hala Ventura, a tak u stolu pod širým nebem dáváme 1 až 3 piva. O půl druhé se zvedáme a zrovna začíná pršet. Vracíme se tedy zpět k nádru a skládáme své kosti na rampu zadního skladiště.


Ráno vstáváme až neuvěřitelně brzy - už po šesté hodině - a vyrážíme do města. Procházíme lázeňským centrem, ochutnáváme horké minerálky a sledujeme přípravy na vodácké závody na řece Teplé. Přicházíme až k Vřídlu a bez Luboše a Bleska, kteří zůstávají u báglů, vystupujeme ke skále s kamzíkem. Pak už je čas vracet se k vlaku. Cestou zpět nás z kolonády vyhánějí policajti - nějak jsme přehlédli, že se sem nesmí se psem. Jarouš a Mirek si dávají v bufetu u pošty snídani, Luboš a Machač na nádraží Velkopopovického Kozla. V 9:45 odjíždíme osobákem z karlovarského horního nádraží do Sokolova.

V Sokolově za základnu volíme hospodu U Heleny přímo v nádražní budově. Jarouš jde vyhlížet lodě a hledat místo pro vyplutí a zatím přicházejí Danda a Silva s Tondou, přijeli přes Plzeň a Cheb - Danda ze Strakonic, Silva a Toník z Prahy. Čekáme na půl dvanáctou, kdy má přijet zbytek výpravy rychlíkem od Liberce, a opravdu, s menším zpožděním dorážejí v sestavě Míra E., Bojánek, Lukáš Halama a Jarda Kinský. Poslední, co chybí, jsou lodě, s nimi ale v zápětí přijíždí pan Novák z půjčovny z Kadaně, veze je na vleku za škodovkou. Jarouš k němu přistupuje do auta a my ostatní jdeme pěšky pod most na soutoku Ohře a Svatavy, na řkm 203.0, odkud budeme vyplouvat. Skládáme šest našich kánoí z vleku, Jarouš platí za vypůjčení a dopravu lodí 5000 Kč a pak už se chystáme na vodu, balíme neprodyšně zavazadla, převlékáme se do lodnického a tvoříme posádky: Míra E. + Martin, Danda + Silva + Tonda, Jarouš T. + Míra Ch., Lukáš + Jarda Kinský, Machač + Skalák + Blesk a v singlu jede Bojánek.

Nasedáme a houfujeme se na Ohři nad mostem a pak vyplouváme. Nad prvním jezem v Královském Poříčí první vzrůšo: blížíme se k jezu, Martin vstává v lodi, aby si prohlédl vodu, ztrácí rovnováhu a elegantně padá po hlavě do vody, aby neotočil celou loď. Jez přenášíme po levém běhu a pospícháme pryč ze smradu sokolovské chemičky. Vplouváme do Loketského údolí. Pod lávkou u Starého Sedla kotví Jarouš s Mírou a jdou hledat hospodu (neúspěšně), Martin s Mírou o kus níž převážejí trempům barel pitné vody k chajdě.

Na okraji Lokte nás vítá ošklivé sídliště a lávka se šipkou k hospodě. Kotvíme u jízku za lávkou a jdeme omrknout restauraci Gastro - dáváme si pozdní oběd a pivo, Míra E. zatím hlídá lodě a navazuje kontakt s loketskými školačkami :-) Jarouš a Lukáš pak Míru střídají, odesílají ho na oběd a sami zkoušejí s prázdnou lodí projekt šlajsnou stupně. Jde to, a tak po skončení polední zastávky splouváme šlajsnu a blížíme se k centru Lokte. V amfiteátru pod hradem zkouší rocková kapela na večerní koncert, pod mostem předjíždíme vyhlídkový prám. Horní loketský jez je nejetelný, tři lodě obnášíme a tři koníčkujeme po lososích schodech. Ani druhý jez v Lokti se jet nedá, je málo vody, přetahujeme a pod jezem silně dřeme dno. Blížíme se k loketskému kempu a zde pro dnešek kotvíme a vytahujeme lodě na břeh.

V tábořišti už stanuje několik part, my si vybíráme místo u plotu chatkové kolonie, co nejdál od hospody, odkud očkáváme v noci ruch, ale zato hned pod hangárovitým stanem početné party Němců. Stavíme tři stany (Silva, Lukáš & Jarda, Jarouš), ostatní členové rozkládají celty a igelity pod širák. Jdeme do lesa na dříví a zakládáme oheň za účelem vaření večeře a sušení mokrých oděvů. Větší polovina výpravy se chystá do města, v kempu zůstává Skalák, kterému je nějak blivno, Machač, Bojánek a Danda. My ostatní tedy jdeme asi kilák do historického Lokte, procházíme přes náměstí na most, ke kostelu a k hradu a pak opět na náměstí, v bistru (děsný pajzl) naproti spořitelně si dáváme piva a limči a popíjíme na chodníku. Lukáš s Jardou Kinským se pak vydávají na koncert do amfiteátru (a vracejí se až ráno za světla), Silva s Tondou míří rovnou zpět do kempu a my ostatní ještě procházíme dnes už nepoužívaný loketský železniční tunel a taky jdeme zpět do tábora. Asi do půl jedenácté jsme u ohně, Jarouš hraje na kytaru, pak jdeme spát. V noci je sice zataženo, ale sucho. A klid, ani hospoda ani Němci nás ze spánku neruší.


Do nedělního rána se probouzíme zase příšerně brzy, snídáme, balíme a po půl deváté už vyplouváme. Řeka celkem příjemně teče. První zastávku děláme u Svatošských skal, po lanové lávce se jdeme podívat ke skalám. Luboš trénuje skok se psem přes kozí ohradu. Další zastávku děláme u jezu v Doubí. Kotvíme vlevo a chystáme se přenášet, ale dává se do deště, naštěstí je to jen pětiminutová přeháňka. Jarouš jez sjíždí v singlu, ostatní lodě přenášíme a pokračujeme k Varům. U karlovarského jezu kotvíme vpravo, zdá se, že tu je nějaké občarstvení, ale vykubal se z toho jen přístřešek rozhodčích pro vodácké závody a hromada kelímků hlavního sponzora - Mattoni. Bez oběda a bez delšího zastavení spluváme jez i s bagáží a pokračujeme v plavbě. Kvůli závodům je na Teplé puštěná přehrada, a tak nám v Ohři přibývá vody, odhadem je tak o 10 cenťáků víc, než by bylo normálně. O to líp se jede, zato je ale přehradní voda z Teplé dost studená.

Opět opouštíme civilizaci a blížíme se k Hubertu. Kotvíme nad cvičnou peřejí a jdeme ji omrknout, vypadá drsně! Volíme průjezd napravo na rozhraní proudu a tišiny a tudy to také jako první proplouvají Martin a Míra a po nich další posádky. Je to skvělé, a tak spluté lodě vytahujeme znovu a znovu nahoru a sjezdy opakujeme. Postupně se odvažujeme víc do proudu, až přichází první cvak Míry a Machače. Nic moc se jim ale nestalo a navíc je zrovna teplo a svítí slunce, a tak sjíždíme dál, přibývají úspěšné sjezdy i cvaknutí. Nejlepší kousek ale předvádí Skalák - výstup z kánoe uprostřed proudu a to tak, že s pověšením se na slalomovou tyčku, přičemž mu proud stahuje trenky na půl žerdi. Jeho kormidelník Míra E. to samozřejmě nemohl ustát, a tak opět končí ve vlnách. Rekordmanem v poloeskymácích se ale stává Machač: z pěti sjezdů čtyřikrát. Gratulujeme!

Zrovna se chystáme, že už bychom pluli někam, kde seženeme něco k jídlu, ale na nebi se stahují těžké mraky, vypadá to na pěkný déšť. Rozhodujeme se, co dál: Jarouš navrhuje schovat se na veradnu blízké chatky, Martin a Míra prosazují co nejrychlejší vyplutí směr suchá hospoda, a proto nasedají do kánoe a odrážejí. V tišince, sotva dva metry od břehu najednou zalavírují a už jsou tam! První čistokrevné cvaknutí s plnou polní!!! Lovíme věci a dohadujeme se, jak k tomu došlo. Nic se neutopilo, přežila i kytara a vracákem připlouvá i Mírova čepice. Přenášíme vše na verandu u chatky, to už začíná pršet. Lukáš dává do oběhu - hlavně pro ztroskotance - lahev rumu, Jarouš vytahuje kytaru. Za čtvrt hodiny je po dešti a my se podruhé připravujeme k vyplutí.

V Dubině konečně dorážíme k oteřené hospodě. Stojí nad levým břehem a jmenuje se U Jezu. Na terase nad řekou si dáváme slepičí polévku a uzenou s knedlíkem nebo smažák a hranolky a samozřejmě že pivo. Skalák pak objevuje v útrobách hospody kulečník, později s Mírou E. přecházejí na šachy, zatímco Jarouš, Silva, Tonda a Blesk vyrážejí do kopců na Skalky skřítků. Po dvou hodinách příjemně strávených v hospodě se chystáme na další plavbu - je už totiž půl sedmé a slunce se sklání k západu. Od hospody k dubinskému jezu nechává Luboš plavat Bleska za lodí, ale toho to asi moc netěší, soudě podle strašného kňučení, které při plavání vydává. Skoro od jezu se zpět k hospodě vracejí Martin a Míra - Míra tam zapomněl svou kultovní kšiltovku. Při levém břehu splouváme dubinský jez (mohlo by být víc vody...) a míříme skrz pěkné peřeje v Kyselce do Radošova. Nad jezem kotvíme a vytahujeme lodi do tábořiště. Ihned shromažďujeme dříví a zapalujeme sušící oheň. Nad tábořištěm je pruh mraků, jinak je jasná obloha a na ní duha přes celé údolí. Stavíme stany. Navečer jdeme omrknout místní restauraci a Jarouš a Mirek podnikají výlet do Kyselky, podívat se na vlečku. Večer sedíme do půlnoci u ohně, vzpomínáme, jako by nám bylo sedmdesát, a sušíme mokré oblečení. Uléháme za jasného počasí.


I celá noc vydržela bez deště, ale vstáváme do zataženého rána. První jsou na nohou Martin a Machač, a než o půl osmé vstávají další členové výpravy, už mají nanošené dříví a roztopený oheň. V půl deváté vyrážíme na nákup do Jednoty a snídáme, hitem tohoto rána je Dandova specialita - granko. Kolem desáté hodiny děláme skupinovou fotku a loučíme se s Jardou Kinským, který nás opouští a jde na bus a míří do Prahy do práce.

Na lodě nasedáme pod jezem, v singlu dnes jede Machač a Lukáš, Míra E. jede se Skalákem a Bleskem a Martin s Bojánkem. Ostatní posádky zůstávají beze změny. Hned po ránu projíždíme pěkné peřeje a první zastávku děláme u Nového mlýna. Obdivujeme fungující mlýnské kolo a pak proplouváme šlajsničkou úplně vpravo vedle náhonu. Pokračujeme ke Stráži nad Ohří a tam kotvíme, protože je právě čas k obědu a protože nás lákají šipky do restaurace U Lípy. V hospodě dáváme vydatný oběd: Martin předčítá jídelní lístek odshora dolů a my objednáváme polívky (gulášová...) a hlavní chody (segedin, špekové knedlíky...) a pivo (nejprve Gambrinus 12 a pak i Podkováň 10).

Po obědě pokračujeme v poklidné plavbě, zapojujeme se do soulodí a jedeme jako tank, žádný kámen nás nemůže rozházet, lodě jsou polyetylénové a navíc půjčené... Jeden šutr se ale stává osudný Jaroušouvi a Mirkovi: zrovna se chtějí připojit k Machačově lodi, ale bokem berou kámen, loď se naklání, ale než se stačí otočit, vystupují do řeky - je tu sotva po pás - a co nejrychleji se drápou zpátky na loď. Jediná posádka se do soulodí nezapojuje: Míra E. se Skalákem. O kus níž ale i oni najíždějí na šutr a tentokrát jdou pod vodu dokonale, i s plnou polní a s Bleskem, který to komplikuje tím, že se snaží do potápějící se lodi dostat zpátky. Tahají loď ke břehu, ždímou věci. Je zrovna docela zima, po chvíli se během další plavby dává do deště. Přistáváme proto u skály na levém břehu a čekáme pod malým převisem, až déšť přejde, a hřejeme si ruce nad svíčkou. Mezitím kolem projíždí asi osm raftů Holanďanů a Holanďanek na školním výletě. Vyrážíme za nimi a na voleji u Kláštěrce je doháníme.

Přenášíme klášterecký jez, okukujeme automatický čistič česel a masivní roury na zvýšení hladiny jezu. Proplouváme pod železničním viaduktem a kotvíme v tábořišti v Miřeticích. Už tu stanuje školní výlet, gymnazistky. Vytlačujeme je k zadnímu ohništi a zabíráme místo u předního. Není tu dříví, dvě lodě proto vysíláme na druhý břeh - Dandu s Jaroušem a Martina s Mírou E. Pak zapalujeme sušící oheň a stavíme stany, dnes to na suchou noc opravdu nevypadá. Skalák a Lukáš vyrážejí "hledat hospodu", a když se jich nemůžeme dočkat, vyrážíme do města taky. Nakukujeme do několika hospod a zasedáme na zahrádku U Franty. Dáváme si jedno lounské pivo a telefonem přivoláváme oba průzkumníky. Za chvíli přicházejí a vyprávějí, jak navazovali kontakt s gymnazistkami a jak se nechali namasírovat. Stihli i objevit dobrou restauraci kousek od kempu. A tak se přesouváme zpět a navštěvujeme Miřetickou restauraci. Obsazujeme útulný zadní salónek, přímo nadstandardně se o nás stará servírka Jana - pro Tondu (i pro ostatní) přináší velkou krabici hraček. Dáváme si pivsony a něco málo k jídlu. Luboš a Lukáš odcházejí dobývat gymnazistky na kulečník. Po zavíračce zůstáváme v salónku dál, číšnice si k nám přisedá a nabízí domácí slivovičku, Danda si dává během zbytku večera pět panďuláků a prohlašuje, že je spokojený člověk. Martin donáší kytaru, hraje Jarouš a po návratu taky Skalák, a to až do jedné hodiny, kdy přetrhává tenké e. Kolem půl druhé se začínáme vytrácet směr kemp, ale třeba Lukáš doráží až po šesté hodině, když během zbytku noci stihl probrousit celý Kláštěrec.


Kolem půl osmé vstáváme do zataženého úterního rána mírně zdecimovaní včerejším tahem. Trousíme se nahoru do Miřetic pro snídaně, pomalu balíme tábořiště a chystáme se na vyplutí. V singlu dnes jede Míra E. a Machač, Martin tvoří posádku s Bojánkem a Lukáš s Lubošem, ostatní lodě jedou ve včerejší sestavě. Pod Miřeticemi nás čeká pár vlnek a pak se dostáváme na nekonečný volej Kadaňského stupně. Dokonce i poslední jez je úplně zatopený. Naštěstí začíná trochu foukat od západu, tedy přímo nám do zad. Jarouš s Mirkem využívají deštník jako plachtu, ale brzy je vítr tak silný, že jim deštník obrací naruby. Na hladině se dělají vlny a kánoe letí jako šíp jenom tím, jak se nám vítr opírá do zad. Míra E. zvětšuje účinnou plochu tím, že v lodi stojí. Dostává se tak do čela loďstva, ale o to dál se pak musí vracet - loděnice, kde naše plavba končí, je totiž skoro kilometr před hrází na levém břehu. Kotvíme u přístavního mola a vytahujeme lodi z vody. Jarouš jde zjistit, zda je v loděnici někdo, komu bychom lodi předali. Pak lodě myjeme a vynášíme do betonových schodech do loděnice a ukládáme je do stojanů. Na rozloučení s Ohří do ní Machač, Jarouš, Silva, Míra E. a Tonda skáčou, během naší plavby se totiž udělalo docela slunečno, ale i tak je voda jako led.

Balíme věci a po silnici kolem kláštera míříme do centra Kadaně a po obchvatu na nádraží Kadaň město. Zjišťujeme, že nejbližší vlak jede v jednu hodinu. Jarouš a Lukáš se vydávají na rychlou pohlídku starobylého centra, během půlhodinky jsou zpátky na nádraží a už přijíždí náš vlak. Loučíme se s Dandou - po půl druhé odjede opačným směrem přes Kaštice a Plzeň do Strakonic a domů do Buku. My ostatní jedem motoráčkem do Kadaně hl.n. a tam přesedáme do pražského rychlíku. Jedeme přes Chomutov, Most, Louny a Slaný do Kralup. Cestou se díváme na obrovské důlní jámy, pak ale spíš podřimujeme, abychom dospali minulou noc. Dopíjíme Martinův rum, debatíme o končící akci. V Kralupech přesedáme na motoráček do Neratovic, akorát Jarouš, Silva a Tonda pokračují do Prahy. Z Neratovic jedeme osobákem do Turnova, na Skalu a do Košťálova.


Ke zhodnocení celé akce se scházíme na Jana Husa 6. července navečer u Hořáků, na programu je grilování vepřových stejků a buřtů a popíjení. Akce se táhne až do svítání, poslední vytrvalci jdou spát o půl šesté.


2000: splutí Vltavy     2000: Jih Orlických hor     Úvodní stránka     Zpět     Přehled akcí     2001: Moravský kras     2002: splutí Otavy


Aktualizováno: 21. 12. 2016