|
|
2015: splutí Moravy9. - 12. července 2015 |
|
Původní letošní plán byl vydat se do Polska na řeky Kwisa nebo Bóbr, ale ukázalo se, že to je organizačně příliš náročné. A tak jsme v květnu stanovili nový cíl: první moravskou řeku Moravu.
Scházíme se ve čtvrtek před pátou hodinou na maloskalském nádraží, vyjíždíme vlakem v 16:51. Chvíli nato z Prahy vyjíždí dvoučlenná pražská sekce, setkáváme se při přestupu v Pardubicích. S paní průvodčí Martin řeší, jestli máme správnou jízdenku, a daří se mu přesvědčit ji, že ano. V České Třebové přistupují Malínkovi. Přesedáme v Zábřehu s krátkou zastávkou v nádražní hospodě, s malým zpožděním po deváté hodině vystupujeme v Postřelmově a jdeme k řece postavit stany. Za soumraku míříme na pivo do hospody Na Špici, ale zrovna zavírají, paní hostinská právě nasedá na kolo a nás posílá do klubu Srdíčko. Což je podnik poněkud hlučný a zahulený, a tak si dáváme piva a čaje a sedíme u stolků venku, i když večer začíná být dost chladný. Brzy řadíme zpátečku do tábořiště a uléháme spát. Těsně kolem nás projíždějí vlaky, jinak je noc klidná, a poměrně chladná.
|
|
|
V pátek ráno nás už kolem sedmé budí vedro ve stanech, je jasno a svítí slunce. Snídáme, Silva rozdává výborný malinový koláč, balíme, po půl deváté se přesouváme za silniční most, kde už stojí Milan Kapoun z Půjčovny lodí Přerov s dodávkou a vlekem se sedmi červenomodrými vydrami. Fasujeme lodě a materiál, přebalujeme, pořizujeme úvodní foto a po deváté hodině sedáme na vodu řeky Moravy. Řeka docela teče, je to příjemná plavba po bystřince, střídají se peřejky a klidná voda, mírné zákruty. Pro Malínkovy, kteří jsou spolu na vodě poprvé, je to výživná škola. V jednom rychlejším zákrutu Jarda dokonce vyskočil z lodě ve chvíli, kdy se zdálo, že cvaknutí je nevyhnutelné, a Eva si chybějícího kormidelníka ani nestačila všimnout;-). Už o půl jedenácté jsme pod mostem v Leštině. Sem má dorazit předposlední členka výpravy Vendy, a tak i přes brzkou dobu odcházíme na oběd do hospody U Keprtů, obědváme na zahrádce za stodolou, pak dokupujeme zásoby v pekařství naproti. Mezitím do hospody dorazila Vendy autobusem ze Zábřeha.
|
|
|
|
|
|
V jednu hodinu opět sedáme na lodě a plujeme dál. Řeka zpomaluje, blížíme se k jezu u Lukavice, sjíždíme po desce jezu, dře to. Chvíli to zase pluje samo, ale brzy pádlujeme po voleji k nepěknému jezu u vily Háj, přenášíme a užším klikatícím se korytem pádlujeme k dalšímu jezu u Leštiny. I ten obnášíme a blížíme se k mostu u Mohelnice. Asi půl hodiny tu čekáme, až od Mohelnice dorazí poslední členka letošní výpravy, Hanka. Po šesté hodině večerní koníčkujeme stupeň před soutokem s Mírovkou a sjíždíme peřej, pak, už poněkud unaveni z dnešních 28 kilometrů, doplouváme pod železniční most u Moravičan. Za ním je nesjízdný dvojitý stupeň z dřevěných kůlů, u vodočtu nad ním vytahujeme lodě na pravý břeh a pro dnešek plavbu končíme. Stavíme stany, vaříme večeře, ke stánku chodíme pro pivo. Za tratí jsme nasbírali dřevo, rozděláváme oheň a večer sedíme u táboráku, hrajeme na kytaru, Míra vyžaduje "tu našu!", dokud Jarda nepřetrhl déčko a bylo po muzice. Po slunečném dni je jasný, chladnější večer. Po celý pobyt v tábořišti nám každých pár minut zpestřují život okolo projíždějící vlaky. Nebýt jich, spalo by se tu skvěle.
V sobotu se vstáváním moc nespěcháme, ze stanů nás vyhání slunce. Od rána je teplo, Vlasta, Jarda a Míra lezou dokonce do řeky a o mimořádně teplém ránu svědčí i to, že se Eva objevila v plavkách! Řeka dnes po ránu moc neteče, ale o vzrušení se postaral Martin jedním bahenním břehulákem, pod jezem Nové Mlýny (který opět přenášíme, ach jo) pak máchá tričko. A hned následuje volej, aspoň na chvilku lezeme z lodí do řeky se schladit. Doplouváme k jezu pod Chrámem přátelství a zde konečně milé překvapení: sjízdná propusť. Proud se pod ní stáčí doprava podél břehu a míří na šutr, o kus níž je další peřej. První se do vln vydává Bojánek v singlu a po něm další posádky, necvakl se nikdo a užili jsme si to. Dál v korytě dost ubylo vody, ale řeka i její okolí je zajímavější, meandrujeme lužním lesem po proudící vodě, v jednom místě přetahujeme padlé kmeny. Předjíždíme velmi početnou a hlasitou partu "Macejko". Na jedné překážce pirát Vlasta napustil kánoi. Po pár kilometrech se řeka napřimuje, volejnatí, vyjíždíme z lesa a ocitáme se na kraji Litovle. Přenášíme stavidla a po náhonu doplouváme k loděnici. Jarda jde domluvit převoz lodí z náhonu Moravy na Malou Vodu, zasedáme k obědu na zahrádku místní restaurace. No, moc to tu neodsýpá, Bojánek a Renata čekali na jídlo skoro hodinu...
|
|
|
|
|
|
Po třetí hodině nakládáme lodě na přívěs, Jarda a Bojánci jedou s loděmi a zbytek výpravy se přesouvá pěšky se zastávkou na nákup v Bille. Nasedáme na kanál Malá Voda, po pár metrech se vlévá smrdutý komunální odpad města Litovle... Malínkovi se přímo z lodi zdraví s kamarádem bydlícím v přilehlé Frištejnského ulici. Plavba zprvu není zajímavá - celkem přímý náhon, pomalá voda nad jezem Šargoun a pak další nepříjemné obnášení jezu. Pod ním ale zaplouváme do meandrů v lužním lese a plavba je hned zajímavější a ani ne tak pomalá. Pak ale přichází elektrárna v Březovém: lodě táhneme po louce celých 200 metrů. Následují další pěkné meandry, v korytu chybí několik decimetrů vody - díváme se na spleť obnažených kořenů olší a vrb, podemleté břehy a ohromné díry, asi od bobrů, kteří se tu podepsali na kůře mnoha stromů. Před Lhotou nad Moravou přenášíme stavidla do koryta Svodnice. Vody tu je málo, překážek v korytě víc, než bylo dosud. Den pokročil, v pekle lužního lesa je už dost šero a začínají obtěžovat komáři. Pomalu se probíjíme k původnímu korytu Moravy a nad hynkovským jezem odbočujeme do zde začínajícího Mlýnského náhona. Sjíždíme pěknou peřej a pak nemůžeme najít tábořiště, z řeky to není nijak označené a není ani vidět, ani slyšet. Ale našli jsme to, zabíráme místa za hřištěm u prázdného náhona a modlíme se, abychom za sousedy neměli Macejky. Stavíme stany, vaříme večeře, pak zasedáme v předzahrádce zrenovovaného mlýna na pivo a jiné občerstvení. Máme toho dnes zase plný brejle - ač jsme upádlovali jen 20 km, bylo to náročné. Noc je dnes mnohem teplejší než ty dvě předchozí. A taky nás nebudí projíždějící vlaky, ale skřehotající žabáci:-)
V neděli se budíme do slunečného rána, vstáváme ve čtvrt na osm a neotálíme se snídaní a balením. V devět pořizujeme společnou fotku a vyplouváme po Mlýnském náhonu.
Začínáme pěknými meandry, ale vše pěkné má jednou konec. V Horce nad Moravou nás čeká nejdelší přenášení světa: 300 metrů vesnicí, od náhona nad elektrárnou ke kostelu, ulicí na náměstí a další ulici k náhonu pod elektrárnou. Nosíme naložené kánoe na pádlech ve čtveřicích, je to dřina a k tomu vedro, zabralo nám to skoro půl hodiny a sebralo spoustu fyzických i psychických sil:-/ Celé přenášení je korunováno zdechlinou bobra na břehu náhona. Ale pod vsí pokračují pěkné meandry, podjíždíme otevřené stavidlo u Chomoutova, a zase do dalších meandrů. V jednom místě dokonce Vojta a Vendy prorazili zkratku v místě, kde řeka protrhla meandr. Komplikace cestou jsou jen mírné, párkrát musíme přetahovat nebo podlézat padlý strom. Blížíme se k poslednímu jezu před Řepčínem: zase dlouhé přenášení, tentokrát pouhých 160 metrů:-/
|
|
|
|
|
|
A dál už regulované dlážděné korýtko předměstími Olomouce až do centra pod Biskupský palác, katedrálu a pod staré centrum města. Vystupujeme na levý břeh u tenisových kurtů před botanickou zahradou, je půl druhé. Převlékáme se, přepalujeme, čistíme lodě, přijíždí Milan Kapoun a nakládáme půjčený matroš. Na výlet do města nezbývá času ani sil, jdeme Masarykovou třídou na olomoucké hlavní nádraží a zasedáme do nádražní restaurace Porto k obědu. Náš vlak jede z Varšavy a má hlášených 10 minut zpoždění, tak jídlo stíháme docela beze stresu. Po půl čtvrté opouštíme Olomouc celkem dost plným rychlíkem, dopíjíme v něm zásoby rumu a piva. V České Třebové se loučí Malínkovi, pokračují vlakem do Ústí a autem domů do Letohradu. V Pardubicích přesedáme na liberecký rychlík: díky 20 minutám zpoždění je z plánované pauzy čas jen na přeskok z vlaku na vlak. Jarouš, Hanka, Vojta a Vendy pokračují původním écéčkem na Prahu, jádro výpravy dojíždí po sedmé hodině na Malou Skálu.
A kdo s námi letos pádloval?
|
Jarda a Hanka |
Vlasta a Silva |
Bojánci |
Martin a Vašek |
Renata a Míra |
Eva a Jarda |
Vendy a Vojta |
FOTOALBUM
Technické info
Vyúčtování (.xls)
2014: splutí Orlice Úvodní stránka Zpět Přehled akcí 2016: Železné hory 2017: splutí Váhu
| Založeno: 8. 7. 2015 | Aktualizováno: 12. 7. 2017 | Mail: faara[zavinac]seznam[tecka]cz. |