Úvodní stránka

Přehled akcí

2015: splutí Moravy

9. - 12. července 2015

FOTOALBUM

Technické info
Vyúčtování (.xls)
 Mapa


Zvadlo, (c) Vašek H.
Původní letošní plán byl vydat se do Polska na řeky Kwisa nebo Bóbr, ale ukázalo se, že to je organizačně příliš náročné. A tak jsme v květnu stanovili nový cíl: první moravskou řeku Moravu.


Scházíme se ve čtvrtek před pátou hodinou na maloskalském nádraží, vyjíždíme vlakem v 16:51. Chvíli nato z Prahy vyjíždí dvoučlenná pražská sekce, setkáváme se při přestupu v Pardubicích. S paní průvodčí Martin řeší, jestli máme správnou jízdenku, a daří se mu přesvědčit ji, že ano. V České Třebové přistupují Malínkovi. Přesedáme v Zábřehu s krátkou zastávkou v nádražní hospodě, s malým zpožděním po deváté hodině vystupujeme v Postřelmově a jdeme k řece postavit stany. Za soumraku míříme na pivo do hospody Na Špici, ale zrovna zavírají, paní hostinská právě nasedá na kolo a nás posílá do klubu Srdíčko. Což je podnik poněkud hlučný a zahulený, a tak si dáváme piva a čaje a sedíme u stolků venku, i když večer začíná být dost chladný. Brzy řadíme zpátečku do tábořiště a uléháme spát. Těsně kolem nás projíždějí vlaky, jinak je noc klidná, a poměrně chladná.

Přestup v Pardubicích Tábořiště u Postřelmova


 

V pátek ráno nás už kolem sedmé budí vedro ve stanech, je jasno a svítí slunce. Snídáme, Silva rozdává výborný malinový koláč, balíme, po půl deváté se přesouváme za silniční most, kde už stojí Milan Kapoun z Půjčovny lodí Přerov s dodávkou a vlekem se sedmi červenomodrými vydrami. Fasujeme lodě a materiál, přebalujeme, pořizujeme úvodní foto a po deváté hodině sedáme na vodu řeky Moravy. Řeka docela teče, je to příjemná plavba po bystřince, střídají se peřejky a klidná voda, mírné zákruty. Pro Malínkovy, kteří jsou spolu na vodě poprvé, je to výživná škola. V jednom rychlejším zákrutu Jarda dokonce vyskočil z lodě ve chvíli, kdy se zdálo, že cvaknutí je nevyhnutelné, a Eva si chybějícího kormidelníka ani nestačila všimnout;-). Už o půl jedenácté jsme pod mostem v Leštině. Sem má dorazit předposlední členka výpravy Vendy, a tak i přes brzkou dobu odcházíme na oběd do hospody U Keprtů, obědváme na zahrádce za stodolou, pak dokupujeme zásoby v pekařství naproti. Mezitím do hospody dorazila Vendy autobusem ze Zábřeha.

Lodě k řece! Na Moravě Souloď pod vilou Háj Podvečer na řece Táborák v Moravanech

V jednu hodinu opět sedáme na lodě a plujeme dál. Řeka zpomaluje, blížíme se k jezu u Lukavice, sjíždíme po desce jezu, dře to. Chvíli to zase pluje samo, ale brzy pádlujeme po voleji k nepěknému jezu u vily Háj, přenášíme a užším klikatícím se korytem pádlujeme k dalšímu jezu u Leštiny. I ten obnášíme a blížíme se k mostu u Mohelnice. Asi půl hodiny tu čekáme, až od Mohelnice dorazí poslední členka letošní výpravy, Hanka. Po šesté hodině večerní koníčkujeme stupeň před soutokem s Mírovkou a sjíždíme peřej, pak, už poněkud unaveni z dnešních 28 kilometrů, doplouváme pod železniční most u Moravičan. Za ním je nesjízdný dvojitý stupeň z dřevěných kůlů, u vodočtu nad ním vytahujeme lodě na pravý břeh a pro dnešek plavbu končíme. Stavíme stany, vaříme večeře, ke stánku chodíme pro pivo. Za tratí jsme nasbírali dřevo, rozděláváme oheň a večer sedíme u táboráku, hrajeme na kytaru, Míra vyžaduje "tu našu!", dokud Jarda nepřetrhl déčko a bylo po muzice. Po slunečném dni je jasný, chladnější večer. Po celý pobyt v tábořišti nám každých pár minut zpestřují život okolo projíždějící vlaky. Nebýt jich, spalo by se tu skvěle.



V sobotu se vstáváním moc nespěcháme, ze stanů nás vyhání slunce. Od rána je teplo, Vlasta, Jarda a Míra lezou dokonce do řeky a o mimořádně teplém ránu svědčí i to, že se Eva objevila v plavkách! Řeka dnes po ránu moc neteče, ale o vzrušení se postaral Martin jedním bahenním břehulákem, pod jezem Nové Mlýny (který opět přenášíme, ach jo) pak máchá tričko. A hned následuje volej, aspoň na chvilku lezeme z lodí do řeky se schladit. Doplouváme k jezu pod Chrámem přátelství a zde konečně milé překvapení: sjízdná propusť. Proud se pod ní stáčí doprava podél břehu a míří na šutr, o kus níž je další peřej. První se do vln vydává Bojánek v singlu a po něm další posádky, necvakl se nikdo a užili jsme si to. Dál v korytě dost ubylo vody, ale řeka i její okolí je zajímavější, meandrujeme lužním lesem po proudící vodě, v jednom místě přetahujeme padlé kmeny. Předjíždíme velmi početnou a hlasitou partu "Macejko". Na jedné překážce pirát Vlasta napustil kánoi. Po pár kilometrech se řeka napřimuje, volejnatí, vyjíždíme z lesa a ocitáme se na kraji Litovle. Přenášíme stavidla a po náhonu doplouváme k loděnici. Jarda jde domluvit převoz lodí z náhonu Moravy na Malou Vodu, zasedáme k obědu na zahrádku místní restaurace. No, moc to tu neodsýpá, Bojánek a Renata čekali na jídlo skoro hodinu...

Bojánci pod jezem Nové Mlýny Vlasta a Silva na jezu pod Templem Silva a Hanka přetahují v Březovém Malínkovi na Malé Vodě Hořáci na Svodnici

Po třetí hodině nakládáme lodě na přívěs, Jarda a Bojánci jedou s loděmi a zbytek výpravy se přesouvá pěšky se zastávkou na nákup v Bille. Nasedáme na kanál Malá Voda, po pár metrech se vlévá smrdutý komunální odpad města Litovle... Malínkovi se přímo z lodi zdraví s kamarádem bydlícím v přilehlé Frištejnského ulici. Plavba zprvu není zajímavá - celkem přímý náhon, pomalá voda nad jezem Šargoun a pak další nepříjemné obnášení jezu. Pod ním ale zaplouváme do meandrů v lužním lese a plavba je hned zajímavější a ani ne tak pomalá. Pak ale přichází elektrárna v Březovém: lodě táhneme po louce celých 200 metrů. Následují další pěkné meandry, v korytu chybí několik decimetrů vody - díváme se na spleť obnažených kořenů olší a vrb, podemleté břehy a ohromné díry, asi od bobrů, kteří se tu podepsali na kůře mnoha stromů. Před Lhotou nad Moravou přenášíme stavidla do koryta Svodnice. Vody tu je málo, překážek v korytě víc, než bylo dosud. Den pokročil, v pekle lužního lesa je už dost šero a začínají obtěžovat komáři. Pomalu se probíjíme k původnímu korytu Moravy a nad hynkovským jezem odbočujeme do zde začínajícího Mlýnského náhona. Sjíždíme pěknou peřej a pak nemůžeme najít tábořiště, z řeky to není nijak označené a není ani vidět, ani slyšet. Ale našli jsme to, zabíráme místa za hřištěm u prázdného náhona a modlíme se, abychom za sousedy neměli Macejky. Stavíme stany, vaříme večeře, pak zasedáme v předzahrádce zrenovovaného mlýna na pivo a jiné občerstvení. Máme toho dnes zase plný brejle - ač jsme upádlovali jen 20 km, bylo to náročné. Noc je dnes mnohem teplejší než ty dvě předchozí. A taky nás nebudí projíždějící vlaky, ale skřehotající žabáci:-)



V neděli se budíme do slunečného rána, vstáváme ve čtvrt na osm a neotálíme se snídaní a balením. V devět pořizujeme společnou fotku a vyplouváme po Mlýnském náhonu.


My všichni na Moravě
My všichni v neděli ráno před vyplutím, na hřišti v Hynkově.
Jarda T., Hanka, Renata, Míra E., Silva, Vlasta, Bojánek, pirát Péťa, Vašek, Vendy, Vojta, Martin, Jarda M., Eva.

Začínáme pěknými meandry, ale vše pěkné má jednou konec. V Horce nad Moravou nás čeká nejdelší přenášení světa: 300 metrů vesnicí, od náhona nad elektrárnou ke kostelu, ulicí na náměstí a další ulici k náhonu pod elektrárnou. Nosíme naložené kánoe na pádlech ve čtveřicích, je to dřina a k tomu vedro, zabralo nám to skoro půl hodiny a sebralo spoustu fyzických i psychických sil:-/ Celé přenášení je korunováno zdechlinou bobra na břehu náhona. Ale pod vsí pokračují pěkné meandry, podjíždíme otevřené stavidlo u Chomoutova, a zase do dalších meandrů. V jednom místě dokonce Vojta a Vendy prorazili zkratku v místě, kde řeka protrhla meandr. Komplikace cestou jsou jen mírné, párkrát musíme přetahovat nebo podlézat padlý strom. Blížíme se k poslednímu jezu před Řepčínem: zase dlouhé přenášení, tentokrát pouhých 160 metrů:-/

Překážka na Mlýnském náhonu Přenášečka v Horce Na Mlýnském náhonu Průjezd stavidlem u Chomoutova Končíme v Holomóci

A dál už regulované dlážděné korýtko předměstími Olomouce až do centra pod Biskupský palác, katedrálu a pod staré centrum města. Vystupujeme na levý břeh u tenisových kurtů před botanickou zahradou, je půl druhé. Převlékáme se, přepalujeme, čistíme lodě, přijíždí Milan Kapoun a nakládáme půjčený matroš. Na výlet do města nezbývá času ani sil, jdeme Masarykovou třídou na olomoucké hlavní nádraží a zasedáme do nádražní restaurace Porto k obědu. Náš vlak jede z Varšavy a má hlášených 10 minut zpoždění, tak jídlo stíháme docela beze stresu. Po půl čtvrté opouštíme Olomouc celkem dost plným rychlíkem, dopíjíme v něm zásoby rumu a piva. V České Třebové se loučí Malínkovi, pokračují vlakem do Ústí a autem domů do Letohradu. V Pardubicích přesedáme na liberecký rychlík: díky 20 minutám zpoždění je z plánované pauzy čas jen na přeskok z vlaku na vlak. Jarouš, Hanka, Vojta a Vendy pokračují původním écéčkem na Prahu, jádro výpravy dojíždí po sedmé hodině na Malou Skálu.



A kdo s námi letos pádloval?

Jára T. a Hanka
Jarda a Hanka
Vlasta a Silva
Vlasta a Silva
Bojánek a Péťa
Bojánci
Martin a Václav
Martin a Vašek
Renata a Míra
Renata a Míra
Eva a Jarda M.
Eva a Jarda
Vendy a Vojta
Vendy a Vojta


FOTOALBUM       Technické info       Vyúčtování (.xls)

2014: splutí Orlice     Úvodní stránka     Zpět     Přehled akcí     2016: Železné hory     2017: splutí Váhu


Založeno: 8. 7. 2015 Aktualizováno: 12. 7. 2017 Mail: faara[zavinac]seznam[tecka]cz.