Úvodní stránka

1999: Západní Čechy

2. - 6. července 1999

FOTOALBUM

Zvadlo Poprvé jsme vandr zorganizovali pomocí internetu - mailováním po ose Martin - Jarouš. Samozřejmě závěrečná fáze příprav a spojení na Míru Chmelíka a Dandu se neobešlo bez telefonu.

Jel Míra Chmelík z Košťálova, Martin, Honza a Machač ze Skaly, Jára se přidal na hlaváku v Praze. V hale hlavního nádraží jsme si za pětikačku pustili vláček modelové železnice a pak zaujali místa v rychlíku na Plzeň. V Plzni jsme se lehce občerstvili u bufetu na nástupišti a flamendrákem odjeli do Svojšína. O půlnoci jsme vystupovali z vlaku a Honza právě dosáhl osmnácti let, a tak jsme všichni zcela legálně vlezli do otevřené nádražní hospody U Draka na jedno pivo před spaním. Místní nás ale přemluvili, ať zahrajeme na kytaru a zazpíváme, a koupili nám třikrát pivo a ruma, takže jsme odcházeli v povznesené náladě až ve 2:20. Honza tedy pořádně oslavil 18. narozeniny. Svojšínem jsme procházeli za zpěvu pochodových písní ozářeni světlem ubývajícího měsíce. Na návsi nás zlákala hudba, linoucí se z jednoho stavení. Konala se tam skvělá zábava, hrála výborná kapela, chvíli jsme se byli podívat a pak jsme šli dál za ves s tím, že najdeme místo na spaní, a kdo bude chtít, vrátí se sem bez batohů. Jenže místo na spaní jsme nalezli až asi 2 km za Svojšínem v řídkém borovém lesíku, a tak se nikdo nevracel. O půl čtvrté jsme zalehli a spali, jako když nás do vody hodí.

V sobotu ráno jsme se probudili už po sedmé hodině do nádherného dne, první vstával samozřejmě Machač a hned začal do cancáku sepisovat včerejší zážitky. Nasnídali jsme se, Jára naporcoval ananas a vyšli jsme po silnici do Ostrovce, pak jsme mířili přes vojenskou střelnici na hrad Volfštejn, brali jsme to cesta-necesta travou, křovím, lesem. Od zříceniny jsme šli do Černošína, stihli jsme dorazit před desátou, takže obchod na náměstí byl ještě otevřený. Nakoupili jsme a pak svačili na schodech před krámem a všem, kdo přišli po nás (a nebylo jich málo), říkali, že už je zavřeno.

V sobotu ráno na silnici od Svojšína

V sobotu ráno na silnici od Svojšína.
Machač, Martin, Mirek, Honza.

Z Černošína jsme šli po žluté značce k severu. V lese rostlo spousta borůvek a jahod, a taky jsme ztratili značku a Machače, který se vydal napřed. Vyslali jsme pátrače Martina, a nakonec jsme se všichni sešli ve Vlčkově. Potkali jsme tu také tři holky a ty nám ukázaly cestu k malému rybníčku. Vykoupali jsme se, zaskákali si z hráze, ošetřili jednu holku, která si udělala šlinc na noze o ventilek na duši od traktoru a přečkali tu největší vedro po poledni. Přes Lomy a údolí Hadovky jsme došli do Kokašic, v hospodě si dali pivo Chodovar za 7,50 Kč. V Konstantinových Lázních jsme se pro změnu napájeli minerálkou z Prusíkova pramene, byl to hrozný dryják, chutnala po železe a smrděla sírou, takže bude určitě strašně zdravá... Načepovali jsme i do lahví a feldflašek, Martinovi pak vystřeloval špunt lahve jak granát. Podle rady místních holek jsme se odebrali na koupaliště, bazén byl sice zpola vypuštěný, ale byla v něm čistá a celkem teplá voda. Potkali jsme tu taky zpěváka Láďu Křížka.

V bazénu v Konstantinových Lázních

Bazén v Konstantinových Lázních a v něm Martin, Honza a Machač.

Po žluté jsme se doplazili do Bezdružic, na náměstí se právě konaly pivní slavnosti, hrála kapela, kolem pod stříškami seděly spousty lidí, ale nikdo netancoval. Trochu jsme si prohlédli městečko, někdo si dal pivo a šli jsme hledat nocleh. Sešli jsme k rybníku, v táboře nabrali vodu a pak došli až do Zahrádek, nikde se nám cestou nelíbilo, lesy byly moc tmavé a louky nepokosené. Našli jsme pár hub. V Zahrádkách jsme opustili značku a po silnici vyšli na křižovatku u Louček a tady se upíchli na pokosenou louku. Už se stmívalo, když jsme rozdělávali ohýnek a ohřívali večeře, konzervy leča a buřty. Spali jsme pod širákem, Jarouš se přikryl hromadou sena. Celou noc bylo jasno, k ránu spadla rosa.


Martin balí usárnu

Martin balí usárnu na silnici u Louček.

V neděli jsme vstávali opět brzo, v půl osmé jsme už byli po snídani a pochodovali jsme po silnici ke klášteru v Teplé. Nahlédli jsme do kostela, kde právě probíhala německá mše svatá, napumpovali jsme vodu ze staré pumpy na nádvoří a v devět šel Jára, Mirek a Honza na prohlídku do klášterní knihovny. Pak jsme v blízkém krámku vykoupili všechny tvarohové a makové koláčky, mňam, Machač si dal utopence a lákem se namazal proti dotěrnému hmyzu, a po desáté hodině jsme už byli na nádraží v Teplé a čekali jsme na vlak do Mariánských Lázní.

Na nádraží v Teplé

Na nádraží v Teplé čekáme na vlak do Mariánek.
Honza (leží), Martin (studuje mapu), Machač (dopisuje cancák).

Jízda vlakem

Jedeme vlakem z Teplé do Mariánek.
Mirek, Honza, Martin.

Vlak přijel s mírným zpožděním asi v 10:40, v Mariánkách na zastávce jsme byli ve čtvrt na jedenáct a šli nejprve ochutnat Rudolfův a Ferdinandův pramen a pak postupovali parkem do středu lázní.

Mirek u Ferdinandova pramene

Mirek nedůvěřivě čuchá k Ferdinandovu prameni.

V poledne jsme měli domluvený sraz s Dandou Gottwaldem u zpívající fontány. Dorazili jsme tam ve čtvrt na jednu a s Dandou se sešli. Ochutnávali jsme pak na kolonádě další prameny, načepovali si též do lahví na cestu a počkali si na Bocelliho Romanzu v podání fontány ve 13 hodin.

My všichni u zpívající fontány

My všichni u zpívající fontány v Mariánských Lázních.
Honza, Mirek, Machač, Jarouš, Danda, Martin.

Městem jsme pak za strašného vedra prošli do Hamrníku, dali si tu jedno pivo a vlezli na koupaliště Lido, i když to stálo nekřesťanských 20 Kč. Voda byla dobrá, ale byli jsme unaveni z tepla a z předešlé noci, a spíš jsme u vody pospávali než plavali. Martin, Jára a Machač šli obhlídnout ručkovací žebřík - nejlíp to šlo Martinovi, Jarouš si sedřel mozoly na obou rukách (úřednické ručičky). Machač měl puchýře zase na nohách, protože vyrazil na vandr bez ponožek. Navíc mu nohy i boty nečuchatelně smrděly. Danda mu daroval svoje náhradní ponožky. Navečer jsme se přesunuli do Drmoulu a v restauraci Styl venku na dvorku jsme si dali večeři a popovídali si. Spát jsme šli do lesa ke Třem Sekyrám, mezi stromy už byla tma, a tak jsme to zasekli ve vysokém smrkovém lese, na cestě udělali oheň, uvařili další chody večeří, chvíli ještě hráli, zpívali a kecali a těsně po půlnoci šli spát. V noci létalo spousta hmyzáků a bylo děsně vedro, nedalo se skoro spát.


Pondělní snídani jsme si dali ve Třech Sekyrách před krámkem, pohovořili jsme s místními pivaři a za strašného vedra jsme šli přes Krásné do Staré Vody, občerstvili se v restauraci Flash (blbé jméno), došli k zavřenému zámku Kynžvart a k Písečnému rybníku. Míra a Machač se šli koupat, ale když vylezli z vody, nějak podezřele smrděli, a tak jsme kolem lesní kaple v zámeckém parku se odebrali na nádraží, dvě hodinky čekali válejíce se na trávníku, protože hospoda měla zavírací den, a v 16:50 jsme odjeli vlakem do Stebnice k přehradě Jesenice.

Na zahradě hospody v Jesenici

Nad pivem na zahradě hospody v Jesenici.
Martin, Machač.

Našli jsme si místo na břehu ve skupince břízek, Danda, Jára a Machač plavali až na druhý břeh a zpět, podle mapy jsme to odhadli na 1,6 km. Voda byla teplá a příjemná, ale hlad velel shánět restauraci. Došli jsme do Okrouhlé do restaurace Jesenice, sedli si do zahrádky a dali si pivo a topinky. Jídlo tu bylo děsně drahé (guláš za 80 byl nejlevnější), prostě čím víc na západ, tím byly hospody horší.

Snídaně ve Třech Sekyrách

Snídaně ve Třech Sekyrách. Hlavní chod: mléko!
Honza, Danda, Martin, Machač.

Táborák u přehrady

Táborák u přehrady Jesenice.
Machač, Danda, Martin.

Za šera jsme se vrátili k přehradě, na plácku mezi keři a stromy jsme zakotvili, udělali oheň a vařili společnou večeři z konzerv, které nám ještě zbyly, převahu mělo lečo. Chvíli jsme hráli a zpívali, Honza pak upozornil, že přicházejí mraky od východu a přestávají být vidět hvězdy. Za chvíli se na východě začalo blýskat. Postavili jsme Járův přístřešek a z Dandova igelitu jsme udělali úkryt na batohy. Brzo začalo poprchávat, přesunuli jsme se k Járovi, šest lidí do stanu pro dva. Nejprve jsme leželi namačkáni jak sardinky, blesky lítaly co vteřinu a déšť sílil, brzy už země vodu nebrala a začalo zatékat dovnitř, bylo pořád hůř, navlhaly spacáky a oblečení, voda tekla i po garimatkách, seděli jsme na posledních suchých ostrůvcích, na bobku nebo přímo ve vodě. Usínali jsme únavou.


K ránu déšť zeslábl, rozhodli jsme se balit a přesunout se na nádraží. Prošli jsme rozbahněným polem k silnici a po ní do Stebnice, cestou začalo svítat a ztratil se Martin, špatně odbočil na cestu k zastávce, a tak nám ujel vlak ve 4:47. Na zastávce jsme si tedy na hodinku a půl zdřímli a osobákem v 7:07 odjeli do Plzně. Cestou jsme skoro pořád spali.

Únava po probdělé noci

Machač to zařízl ve vlaku po probdělé noci.

Na nádraží v Plzni

Na nádraží v Plzni unaveni čekáme na další vlak.
Honza, Martin, Machač.

V Plzni jsme se nasnídali v samoobslužném nádražním bufetu a rozloučili se s Dandou. V 9:52 jsme jeli rychlíkem do Prahy, opět jsme skoro pořád spali, z hlaváku jsme si došli na Žižkov na oběd do restaurace Morava na rohu Bořivojovy a Krásovy ulice a v 13:25 odjeli, už bez Jarouše, který zůstal v Praze, do Turnova a odtud rychlíkem na Skalu a Míra přes Starou Paku do Košťálova.


1997: Jičínsko     Úvodní stránka     Zpět     Přehled akcí     2000: splutí Vltavy     2000: Jih Orlických hor