|
|
1987: Orlické podhůří24. - 31. července 1987 |
|
První tři pocestní - Machač, Vekslák a Boďan - jeli už v pátek do Opočna a šli přes Častolovice (na zámku lovili mince z kašny) do Kostelce nad Orlicí, kde strávili sobotní odpoledne na koupališti. První noc spali pod širákem, druhou noc v autobusové budce u Kostelecké Lhoty. V neděli 26. července dopoledne měli v Kostelci na zastávce sraz s Járou, Šarifem a Dandou. Tam jsme se taky všichni setkali a hned vyrazili do města. Zašli jsme na náměstí do hospody na oběd, pak k zámku - byl zavřený, a tak jsme se aspoň složili do parku a Jarouš hrál na kytaru. Odpoledne jsme se byli podívat u jezu, byla tam i houpačka, ale na koupání to nebylo. Šli jsme se podívat výš proti proudu, zda by se tu dalo přespat, ale dobré místo jsme nenašli. Večer jsme šli do Kostelce do kina na Discopříběh, jak jsme si už ráno naplánovali, a pak do Kostelecké Lhoty, že opět přespíme v autobusové čekárně. Bylo tu ale těsno a po předchozí přeháňce i vlhko, a tak jsme se vypravili hledat prostornější ubytování. Jarouš, Šarif a Boďan se vydali na průzkum blízkého statku (Šarif se ale zakecal hned u smíšeného zboží), zbytek výpravy zatím odchytil místní holku a ta nás dovedla ke koupališti, na ohništi jsme tu uvařili večeři, ti otužilejší z nás dokonce za šera vlezli do vody. Na noc jsme se přesunuli ke statku Forberk. Šarif nám dohodl nocleh s obyvateli statku, a tak jsme spali ve stodole na družstevní slámě.
V pondělí ráno nás neprobudilo kokrhání kohouta, ale startující traktor, který parkoval ve stodole pár kroků od nás. Zarvali jsme se do slámy, aby nás traktorista nezmerčil, a pak radši vypadli a přes Suchou Rybnou jsme došli do Doudleb (zámek byl zavřený, prohlédli jsme si jen nádvoří), pak za tónů Šarifova rádia do Vamberka. V bufetu na náměstí - nad čímž Vexlák ohrnoval nos - jsme si dali oběd a výbornou sudovou limonádu, poté jsme odpočívali na lavičkách u kašny a chodili po obchodech. Na druhý pokus jsme trefili správnou silnici do Záměli, v autobusové budce jsme chvíli odpočívali a hráli na kytaru, pak jsme přešli Orlici a po značce dorazili do Potštejna. V údolí řeky nad Potštejnem jsme sehnali vodu z pionýrského tábora a začali vařit večeři, ale začalo nám do toho mírně pršet, takže jsme z večeře neměli ten pravý požitek. Po jídle jsme se vydali nahoru na hrad, ač nás cedule cestou upozorňovaly, že hrad je z důvodu rekonstrukce uzavřen a vstup zakázán. Vylezli jsme až k pobořené hradbě a odtud nás vyhodil nějaký zedník. Při sestupu jsme potkali malý seníček, hlasovali jsme, zda tu nezůstanem na noc, ale dopadlo to 3:3 a šli jsme dál, a sice po silnici do Sopotnice. Uvažovali jsme o přespání v autobusové budce na kraji vsi, ale místní nás poslali, že kus podle řeky je volná chatka s velkou verandou, a nakonec jsme došli až do Litic a na noc se vnutili k Brontosaurům na hrad, jak nám poradil starý trempíř od Orlice. Moc velkou radost z nás neměli, ale ubytovali nás do zadní, dost špinavé hradní místnosti s propáleným stropem. Chvíli jsme si s nimi povídali na nádvoří a pak šli spát, k usínání k nám seshora zaznívala kytara, útržky vyprávění, a občas hlasitý smích.
![]() |
![]() |
| Na zámku v Doudlebách. Danda, Šarif, Boďan, Míra, leží Machač. |
Snídaně v Bohousové. Boďan, Machač (s placaticí rumu za pasem), Jarouš. |
V úterý jsme vstali dost časně, zašli na snídani, kterou připravila služba Brontosaurů (chleba s paštikou), a zběžně jsme se podívali na archeologické výkopy. Bylo dost ošklivo, z litického nádraží jsme se chtěli popovézt vlakem, ale žádný nejel, a tak jsme vyrazili pěšky po silnici do Bohousové. Nakoupili jsme svačinu, Jarouš na liháči uvařil něco jako čaj a Machač si koupil placatici rumu, která mu o kus dál zapadla mezi klády, záchranné práce naštěstí dopadly dobře. Došli jsme do Žamberka, v bufetu na náměstí poobědvali a odebrali se do parčíku trávit. Opět s menším blouděním jsme vyrazili po hlavní silnici směr Letohrad, ale v Lukavici na autobusové zastávce nás přemohla únava, začali jsme podřimovat, jen Jarouš do nás celou hodinu hučel, ať jdeme dál. Zvedli jsme se teprve, když se k němu přidal Šarif. Na kraji Letohradu jsme nakoupili potraviny, na náměstí jsme si jen chvíli odpočali a Míra poctil svou návštěvou cukrárnu. Údolím Tiché Orlice jsme se blížili k Červené a u mostu přes řeku to zapíchli. Sehnali jsme vodu, Šarif uvařil geniální polívku z masoxu a nudlí, umyli jsme se v řece a vybalili věci na spaní - nejprve na louce u silnice, ale když přišla přeháňka, přestěhovali jsme se pod mostek přes slepé rameno. Šarif si ustlal v závěsné houpačce mezi stromy u silnice, asi 100 metrů od nás. Pak jsme začali hrát na kytaru a zpívat. Díky zpěvu a hlavně díky Šarifovu loži jsme začali budit pozornost vesničanů, přišli se na nás podívat mladí i dospělí, hráli jsme dlouho do noci. Večer se udělala děsná zima, lidi z vesnice nám ale na spaní půjčili vaťáky, takže jsme noc přečkali v teple.
Ve středu ráno jsme ve vsi povraceli půjčené kabáty, v obchodě jsme koupili snídani a pohled pro Martina, a přes Dolní Dobrouč jsme došli na Lanšperk, při výstupu se k nám připojilo malé kotě. Prolezli jsme hrad a po silnici došli do Ústí, na náměstí jsme potkali pankáče a Míra sháněl pudr proti akné. Další zastávkou byly Kerhartice, zastavili jsme u obchodu ovoce-zelenina a jeden po druhým jsme chodili nakupovat stylem "dvě rajčata a jednu papriku", to celé za 90 haléřů, až paní prodavačce došly drobáky a Mírovi 40 haléřů odpustila. Po cestě podél Orlice jsme došli k rozbitému železničnímu domku. Nedalo se tu spát kvůli nepořádku a hlavně kvůli komárům, a tak jsme vystoupili do Říček a kousek ke Klopotům. Tam jsme se usídlili u značené cesty na okraji lesa, poprvé to vypadalo na noc bez deště. Šarif a Jarouš došli do vsi pro vodu a cestou si všimli, že nápadně moc lidí nápadně pěkně oblečených chodí po naší cestě, a tak se zeptali tří holek, a zjistili, že jdou na diskotéku do polského tábora v Klopotech. Po večeři jsme se tam taky vypravili, Danda zůstal dobrovolně u věcí. Nejprve jsme ocmrdovali kolem, ale jedna veselá Polka s hlasem jako struhadlo nás pozvala tancovat, tak jsme se nedali dvakrát prosit. Ty Polky uměly výborně tancovat, učily nás jejich tance v párech. Když zábava skončila, vrátili jsme se na náš flek a ustlali si pod širákem na smrkovém jehličí.
![]() |
![]() |
| Danda a kotě na Lanšperku. | Čtvrteční ráno u Říček. Boďan, Danda, Míra, Machač. |
Ve čtvrtek nás poprvé probudilo sluníčko. Uvařili jsme čaj k snídani a beze spěchu balili. Přes Klopoty jsme dorazili do Brandýsa, v hotelu si dali oběd, a protože pálilo slunce, rozhodli jsme se strávit odpoledne u jezu. Voda byla dost ledová, ale bylo příjemné vlézt si pod přepad a nechat se masírovat tunami padající vody. Po vzoru místního kluka Danda začal provozovat skoky do vody, ale už při druhém skoku si ukopl palec, a tak se Šarifem jeli do Chocně vlakem a zbytek výpravy šel po svých podle řeky a podle motokrosového cvičiště, kde právě probíhal tréning. Šarifa s Gútou jsme se nemohli dočkat, ale nakonec jsme se sešli a za zpěvu s doprovodem kytary opustili město. Přes les jsme došli do Srubů. Spali jsme ve vsi - Machač, Danda a Boďan na autobusové zastávce a Šarif, Jára a Míra pod dřevěnou (ale místy trochu děravou) střechou na fotbalovém hřišti, kdež si také na minitáboráčku opekli buřty k večeři. Už navečer mrholilo a v noci přišla docela pořádná bouřka.
V pátek ráno jsme se sešli u autobusové budky, zrovna když Body, Machač a Danda dojídali chleba s paštikou, který jim "uvařila" holka z protějšího domu. Seznámili se s ní ještě večer a dokonce je prý chtěla nechat přespat v obýváku, ale, jak řekla, měla bohužel doma mámu. Všem nám ještě donesla kedlubny ze zahrady a za chvíli za námi přišla popovídat na vlakovou zastávku. Po poledni jsme odjeli do Pardubic, ve vlaku jsme potkali Polky z předvčerejší diskotéky, Machač jedné daroval svou šálu výměnou za podepsanou padesátizlotku. V Pardubicích jsme zamířili do centra města, zastavili se v Prioru a po druhé hodině jsme nasedli do libereckého osobáku a z něho šťastně vystoupili doma na Malé Skále po půl šesté večer.
1986: Železné hory Úvodní stránka Zpět Přehled akcí 1988: Jižní Čechy